Farnost Otrokovice

Farnost Otrokovice





AKTUÁLNÍ INFORMACE NAŠÍ FARNOSTI

foto aktualityDnešní mše sv. v Tv Noe
27.03.2020 19:17

Rád s vámi chci sdílet myšlenky, které mě napadly k evangeliu na dnešní den, kdy jsem sloužil mši svatou v Tv Noe a mohl vás alespoň touto formou pozdravit. Děkuji všem, kdo se za mne modlili a taky mi napsali.

 

Evangelium dnešního dne: Jan 7,1-2.10.25-30

Ježíš chodil po Galileji; po Judsku totiž chodit nechtěl, protože mu židé ukládali o život. Blížily se židovské svátky stánků. Když jeho příbuzní odešli na svátky, odebral se tam i on - ne veřejně, ale potajmu. Někteří lidé z Jeruzaléma se ptali: „Není to ten, kterého chtějí zabít? A hle: mluví veřejně a nic mu neříkají. Snad nepřišli přední muži skutečně k přesvědčení, že je to Mesiáš? Jenomže o tomhle víme, odkud je. Ale až přijde Mesiáš, nebude nikdo vědět, odkud je." Proto Ježíš, jak učil v chrámě, hlasitě zvolal: „Ano, znáte mě a víte, odkud jsem. A přece jsem nepřišel sám od sebe, ale poslal mě ten, který je pravdivý. Vy ho neznáte. Já ho znám, protože jsem od něho a on mě poslal." Tu by ho byli rádi zatkli, ale nikdo na něho nevztáhl ruku, protože ještě nepřišla jeho hodina.

 

Možná máte taky tu zkušenost, že v tuto dobu, kdy jsme nějak omezení nebezpečím šíření koronaviru, k nám více promlouvá Boží slovo, nějak víc se nám propojuje s tím, co prožíváme. A takto se mě opět dotklo i při přípravě na dnešní kázání. Hned mě zaujala poslední věta evangelia: „...protože ještě nepřišla jeho hodina." Kolem Ježíše sílí odpor, ale ještě nedostane prostor, aby projevil svou sílu, skrze kterou chce Ježíše sprovodit z tohoto světa.

Mně se však propojila tato věta se vzpomínkou na návštěvy nemocných či rozhovory se staršími lidmi, kdy jsme někdy končívali postesknutím si nad touto dobou, kam že ten svět spěje. Jako by se blížil jeho konec.

Ale právě při takovémto uvažování se mě velmi silně dotklo těch pár slov končícího evangelia: „...ještě nepřišla jeho hodina." Najednou ke mně tato doba různých omezení hovoří o Božím milosrdenství. Doposud jsme mohli vidět ze způsobu života nás lidí a z našeho přístupu k přírodě, jak si ničíme tento svět. I papež František volá do světa, abychom se nad tím zamysleli, abychom to změnili. Protože pokud něco nezměníme, je jen otázkou, kdy se něco zhroutí. A najednou místo tohoto zhroucení přijde malý neviditelní virus, který zastaví celou do té doby nezastavitelnou planetu. A místo volání po konci světa jako ozvěnu slyším „...ještě nepřišla jeho hodina." Jako by nám Bůh nabízí čas zastavit se, přemýšlet o našem dosavadním stylu života, nabízí nám tím čas se k němu, k Bohu navrátit a přehodnotit a změnit mnohé z toho, za čím jsme se doposud v životě hnali.

A spolu s tím je spojené, že tohle všechno se událo v chrámu, kam Ježíš přišel za ostatními poutníky: „... když se blížily židovské svátky stánků." A to je další, co se mě propojilo s naší situací. Když jsem si přečetl něco o tomto židovském svátku, který se nazývá Sukot a tom, co si při jeho slavení připomínají židé dodnes, opět to ke mně promluvilo.

Svátek Sukot nám připomíná východ po 400 letech zotročeného národa z Egypta. V Tóře se píše, že první den odešli Židé z města Ramses a utábořili se v místě jménem Sukot. Do dnešních dní si při slavení tohoto svátku stavějí Židé na 7 dní sukot /chýši/, kterou si připomínají nejenom putování izraelitů pouští, kde bydleli ve stanech, ale připomínají si tím odhodlání zotročeného národa opustit jistoty otroctví v bohaté zemi a vydat se do nejistoty pouště za svobodou.

I my můžeme obrazně říct, že jsme nuceni uzavřít se do našich chýší. Ale to na základě tohoto židovského svátku i v nás může vyvolat odhodlání opustit různé oblasti, které z nás udělaly otroky a vydat se do nejistoty pouště za svobodou. Ať je nám v tom povzbuzení, že i židům tento svátek dodnes taky ale připomíná, že se Hospodin celou dobu o svůj národ při putování pouští 40 roků dennodenně staral. A to může být i pro nás dnes důvodem k vděčnosti Bohu. Oslovil mě pro tuto dobu i Nick Vujicic, muž bez rukou a nohou, který i přes tento svůj handicap dodává po celém světě milionům lidí chuť žít. Jeho životním heslem se stalo: „Mohl jsem se v životě zaměřit na to, co nemám a být z toho nešťastný, nebo začít vidět to, co mám a být za to vděčný." Proto jsem i v této době neváhal jeho životní příběh dát pro povzbuzení na náš farní web, protože tohle je něco, co může pomoci i nám v době omezení kvůli koronaviru.

A to nám připomíná i dnešní vstupní modlitba, kterou si dovolím na závěr zopakovat: „Bože, ty znáš naši slabost, a proto nám poskytuješ účinnou pomoc; dej, ať radostně přijímáme, co konáš pro naši záchranu, a zůstáváme ti věrní celým svým životem."

Amen

 

P. Pavel Šupol, Tv Noe 27. 3. 2020

 

- - -

 

- - -

 

| mobilní verze  | Code by PCHweb