Farnost Otrokovice

Farnost Otrokovice





AKTUÁLNÍ INFORMACE NAŠÍ FARNOSTI

foto aktualityPozdrav o. Pavla - neděle Zmrtvýchvstání
12.04.2020 01:32

Milí farníci.

Rád bych s vámi opět sdílel události posledních dní. Někteří e mě při telefonickém hovoru ptají, jak to prožívám sám na faře. Musím se přiznat, že to snáším velmi dobře, protože zas až tak sám vůbec nejsem.

Velkou novinkou je, že na každý nový týden promažu v diáři vše, co tam bylo naplánováno a nechám to na Pánu Bohu, aby mi poskládal čas. Mám pevné body, jako je ranní modlitba a mše v kostele, stejně tak závěr dne se snažím od 20.00 být na adoraci a na její závěr žehnat vám všem. Jsou to pro mě vzácné chvíle ráno, když slunce dopadá na monstranci a večer se rozzáří svatostánek od světla svící novám zlatým polstrováním k 25 letům kostela. A pak už ten den běží, jak se poskládá.

Samozřejmě mám v hlavě, co vše je potřeba řešit pro chod farnosti a co mohu ve farnosti, i na faře nebo v kostele zajistit. Děkuji za podněty, které přicházejí. Díky nim jsme mohli vytisknout a roznést FOM všem, na které jsme sehnali adresy a předpokládali jsme, že se na internet či do kostela nedostanou. Díky iniciativě, díky které proběhlo celonoční bdění v Getsemanech, byť u každého doma, ale zaplnili jsme celou noc. Díky jednotlivcům, které jsem oslovil a po pěti letech jsem vyleštili zábradlí v kostele. A takto postupně vzniká mnoho dalšího. Mezitím se v úzkém kruhu rodin loučíme se zesnulými, kteří mají u nás pohřby.

Chtěl bych s vámi sdílet, jak se mi poskládal Zelený čtvrtek a jak jsem jej díky tomu mohl hlouběji prožít. Od rána bylo co zařizovat a taky několik lidí prosilo o návštěvu, svátost smíření a zaopatření, které jsme nestihli společně v kostele. Přiznám se, že se těším, pokud mi vyjde chvíle, abych si uvařil něco z receptu, který mě zaujal. Jenže poslední týden z toho moc nebylo. Když mi můj bratr se švagrovou nabalili mnoho jídla a taky špenát na Zelený čtvrtek, tak jsem si jen v duchu povzdechl: Tak zase nic. Ale pak jsem se musel kát a vyjádřit Bohu vděčnost. On totiž věděl, jaký den bude následovat. Když už jsem si řekl, že po všech návštěvách či zpovědích bude čas se připravit na večerní mši, tak odpoledne jsem měl telefon ze senioru C, kam pravidelně chodíme na bohoslužby, jestli by bylo možné přijet zaopatřovat. Koukl jsem do diáře a vsunul to tak, abych mohl stihnout mši. Protože jsem se ten den vůbec nedostal ven, tak jsem sedl na kolo a aspoň tak se s rouškou na puse provětral. Pobavil měl sám Tomáš Baťa u Společenského domu, jak jsem kolem něj projížděl, že i on věrně dodržuje vládní nařízení a roušku si vůbec nesundává. Přijel jsem na Senior, kde mi ale sdělili, že rodina dorazí nejdříve za 30 minut. Přivezli mi paní, která by se v září dožila 100 let a já mohl u jejího lůžka čas čekání vyplnit modlitbou růžence světla a při něm si uvědomit zvláště u posledního desátku, který zrovna mluví o Zeleném čtvrtku, tedy o ustanovení Eucharistie, že prožívám zvláštní adoraci u lůžka trpící ženy, která odchází na věčnost. Pak jsem ještě z obřadů zaopatřování přidal texty Písma u umírajícího a mezitím přišel syn i dcera maminky, u které jsem se mohl modlit. Společně jsme se modlili všechny modlitby a já mohl jejich mamince kromě pomazání nemocných udělit to, co je u lůžka umírajícího možné, a pro co má smysl vždy volat kněze, a to plnomocné odpustky: „Na základě pravomocí od Apoštolského stolce Vám uděluji plnomocné odpustky a prominutí všech trestů za hříchy ve jménu Otce i Syna + i Ducha Svatého. Amen." Pak jsem sedl na kolo a hned po příjezdu na faru šel do kostela chystat vše na mši a čekat na příjezd o. Radima Kuchaře, mého spolužáka, který je kaplanem na Velehradě, a protože jeho farnost, tedy studenti, jsou běžně na Velikonoce i mimo karanténu doma, tak jsme se domluvili, že velikonoční třídení budeme slavit u nás v kostele sv. Vojtěcha. Vše jsem stihl, byť bez přestávky, a ještě jsem se musel Pánu Bohu omluvit za to, že jsem si nárokoval čas na vaření běda, když on mi jej nachystal skrze bratra a švagrovou, protože věděl, kde mě zrovna v tom čase přípravy oběda bude chtít mít a že bych to pak nestíhal.

A takhle nějak probíhá každý den, jehož součástí je i čas strávený u tvorby farního webu, abyste měli vše potřebné pro duchovní život, byť ne v kostele, ale doma.

Děkuji všem, kdo přicházíte s různými nápady, co bychom mohli pro druhé udělat a pak se do toho můžeme spolu pouštět.

A na závěr bych vám chtěl popřát, ať Kristus prozáří temnoty našich životů a jeho zmrtvýchvstání je pro nás obrovskou nadějí v tyto dny karantény, a hlavně v dny, které budou po jejím opadnutí následovat. Neváhal jsem, abych si pro vás nepřipravil zase nějaké foto, jak to tu v kostele u nás vypadá. Tentokrát symbolicky velikonočně - Kristus, který prozařuje temnoty.

 

 

- - -

 

- - -

 

- - -

 

- - -

 

- - -

 

- - -

 

- - -

 

- - -

 

- - -

 

- - -

 

- - -

 

- - -

 

- - -

 

- - -

 

- - -

 

 

A v kostele nám východ teprve začne.

 

- - -

 

- - -

 

- - -

 

- - -

 

- - -

 

| mobilní verze  | Code by PCHweb