Farnost Otrokovice

Farnost Otrokovice





31.neděle v mezidobí 5.11.2017

Dnes jsme slyšeli apoštola Pavla, jak děkuje Bohu za to, že Soluňané přijali hlásání evangelia ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží. A hned z další věty vyplývá, jaký podstatný je v tom rozdíl. Oni Božímu slovu skutečně uvěřili, a proto se na jejich životě ukazují i jeho účinky. To znamená, že evangelium není jenom jakýsi návod, jak žít po vzoru Krista, ale skrze toto slovo Bůh může konkrétně jednat a působit v našich životech. Jeho účinnost ovšem závisí na hloubce a opravdovost naší víry. To jsem si měl možnost uvědomit hned, jak jsem sám začal brát víru opravdověji a do hloubky.

Od školních let jsem samozřejmě věděl, že víra se nemá zapírat a za své náboženské přesvědčení se nemám stydět. A přesto jsem se tím dlouho nedokázal řídit. Dát najevo před nevěřícími lidmi, že chodím do kostela, tomu jsem se ve školním věku snažil raději vyhnout. Dnes si uvědomuji, že jsem v tom viděl požadavek pouze nějakého náboženského systému, ale ne hlas živého Boha. Proto jsem také nenacházel sílu k tomu, abych v bezvěreckém prostředí dával najevo něco o svém náboženství.

Na vojně se stalo, že se mi do ruky dostal Nový zákon a já jsem se tehdy poprvé začal věnovat Písmu svatému. Snad proto, že už to nebylo něco, co mi říkají druzí, abych dělal, ale byl to můj vlastní zájem, najednou jsem vnímal ten obsah úplně jinak. Tehdy při té četbě mi začalo docházet, že bible to není nějaká lidská nauka a snaha, usilující vzbudit víru v Boha, ale že sám Bůh stojí za vznikem všeho toho, co je tam napsáno a skutečně k nám hovoří.

Jednou jsem při četbě narazil na místo, kde Ježíš říká: „Kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi, kdo mě však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem." Teprve, když jsem v Písmu byl schopen přijmout hlas živého Boha, mě toto místo hluboce oslovilo. A podobně jako u těch Soluňanů, i v mém životě se začala projevovat účinnost Božího slova. Najednou jsem cítil, jak mi Pán Ježíš dodává sílu k tomu, abych neskrýval své křesťanské přesvědčení. Od té doby jsem už netajil, že si čtu v bibli, byl jsem schopen říct, že na vycházce nejdu do hospody jako většina ostatních, ale do kostela a tak podobně.

Jednou jsem měl taky málem kvůli Písmu průšvih. Při nástupu do stráže velitel kontroloval naše vybavení a v mojí výstroji místo ešusu našel Nový zákon. Chtěl jsem tehdy prostě využít dlouhé chvíle na strážnici četbou evangelií, a to hlavně proto, že tam na to byl klid. Myslel jsem, že o ten Nový zákon přijdu, ale velitel byl celkem rozumný. Naštěstí z toho bylo jen napomenutí a musel jsem se jen vrátit, abych svoji výstroj dal do pořádku. Touhu poznat a objevit všechno bohatství evangelia to však nijak nezmenšilo a tak se mi podařilo během zbytku vojny po chvilkách přečíst Nový zákon až do konce

Byl bych rád, kdyby si všichni věřící uvědomili, jak velký dar nám Bůh dává v Písmu svatém. Důležité je objevit, jaký zdroj požehnání se nám v přijetí Božího slova nabízí a čím vším může náš život i víru obohatit. Proto je dobré věnovat četbě Písma svatého pravidelně čas. Čím více budeme mít obsah Bible osvojený, tím snadněji k nám může Bůh promlouvat. V situaci, kdy potřebujeme Boží vedení, se nám snadno v mysli objeví verš z Písma, jehož pomocí nám Bůh dá buď nějaké napomenutí, k něčemu nás vybídne nebo nám dá potřebné světlo. Samozřejmě to nemusí záviset jen na naší paměti a schopnosti si na něco z Písma vzpomenout. Někdy to může být forma Božího vnuknutí, že se nám vybaví potřebný úryvek z Písma. Pán k nám může promluvit i tak, že si náhodně otevřeme Bibli a najdeme na tom místě něco aktuálního pro náš život.

Z modlitebního společenství máme zkušenosti, že jako vnuknutí může přijít, kterou konkrétní knihu z Bible si člověk má otevřít. Dokonce se někomu jako vnuknutí objevil v mysli konkrétní odkaz na název knihy, kapitolu a verš.

Když jsme se kdysi modlili za to, zda máme v naší farnosti pořádat kurz Alfa, jedné sestře přišlo vnuknutí podívat se na list apoštola Petra. Po otevření tohoto listu našla verš: Žijte vzorně mezi pohany, aby ... prohlédli a za vaše dobré činy vzdali chválu Bohu v den navštívení. V tom slovu navštívení jsme viděli potvrzení, aby lidé měli možnost navštívit společenství věřících v rámci kurzu Alfa, kde by mohli prohlédnout.

Další vnuknutí při modlitbě obnášelo přímo odkaz na Janovo evangelium 1, 30 - 46. Zde je řeč o učednících, které Jan Křtitel upozornil na Ježíše po jeho křtu. Ti si to nenechali pro sebe. Ondřej přivedl k Ježíšovi Šimona, Filip zase Natanaela. Tomu, když pochyboval, co může přijít z Nazareta dobrého, Filip říká: Pojď a přesvědč se. V těchto slovech jsme pak našli povzbuzení, že si nemáme poznání Ježíše nechat pro sebe. Podobně jako učedníci zvali své známé za Ježíšem, můžeme i my pozvat své známé na Alfu, a na pochybnosti odpovědět stejně jako Filip „pojď a přesvědč se".

Teprve díky osobním zkušenostem s Božím slovem obsaženém v Písmu můžeme objevit, jak k nám Pán promlouvá a jak mu záleží na tom, aby nás jeho slovo vedlo celým životem.

Farnost sv. Vojtěcha - Otrokovice | Původní stránky | vypnout grafiku | mobilní verze  | Code by PCHweb