Farnost Otrokovice

Farnost Otrokovice





33.neděle v mezidobí 19.11.2017

Uvažoval jsem nad tím, jak s dnešním evangeliem souvisí první čtení, kde čteme o řádné ženě. Evangelium nás vybízí, abychom dobře hospodařili se svými hřivnami, tedy s našimi schopnostmi, dary a se vším, co je nám svěřeno. První čtení chce zřejmě zdůraznit, jak takovou zvlášť důležitou hřivnou je být ženou. To znamená, že je velmi potřeba, aby vše, co je ženám od Boha svěřeno, bylo ženami také plně přijímáno a aby nic z toho nebylo zlehčováno.

Nedávno jsem na toto téma četl zajímavé úvahy od Eliase Velly v jedné jeho knize a tak bych se dnes s vámi o ně podělil. On tam mimo jiné upozorňuje nejen na to, aby se ženy nebály být naplno ženami, ale také mluví o tom, že v ženách jsou vždycky v určité míře některé mužské prvky a v mužích některé ženské prvky. Proto se také téma ženského rozměru člověka netýká jen žen, ale také mužů.

Slova Písma svatého pokládají otázku: „Řádnou ženu, kdo ji najde? Větší cenu má než perly." O něco dál pak stojí: Půvab zklame, krása prchne, zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu. Asi nikoho nepřekvapí, když řeknu, že příkladem takové ženy je na prvním místě Panna Maria.

Ve zmíněné knize je víc postřehů o tom, jak právě Ježíšova matka poskytuje inspiraci ženám pro jejich život. Pán Ježíš se těsně před smrtí obrátil na milovaného učedníka Jana se slovy: „Hle, tvá matka" Svou mat­ku mu nesvěřil, ale dal. V tom je velký rozdíl. Ježíš neřekl Janovi: „Svěřuji ti svou matku", ale „toto je tvoje matka." Ježíš nám tedy dává Marii jako dar. Proto se nesmíme bát přijmout ji do svého života.

Protože Maria je žena, a to dokonalá žena, která naplno žila svoje ženství; je ženou, v níž nacházíme všechno, čím by žena měla být. Když jednou učedníci řekli Ježíšovi, že ho hledá jeho matka, zeptal se jich: „Kdo je moje matka?" Potom ukázal na ty, kteří stáli kolem něj, a řekl: „Tito jsou moje matka". Ježíš ovšem v tu chvíli ukazoval nejen na ženy, ale i na muže: chtěl tak naznačit, že svým způsobem se jeho „matkou" se mohou stát muži i ženy.

Maria je dokonalá že­na, proto ji také Ježíš někdy oslovuje „ženo". Udělal to například na svatbě v Káně Galilejské. To samé se událo na Kalvárii, když ji dal Janovi za matku a říká: „Ženo, hle tvůj syn." Nám to zní docela zvláštně. Proč Ježíš Marii neoslovuje jménem, ale nazývají ji „ženou"? On za tím slovem žena zřejmě vidí mnohem víc než my. V Marii nachází vrchol ženskosti a to dává tímto oslovením najevo. To je i důvod, proč ji v životě tak moc potřebujeme.

Ženský rozměr neexistuje pouze v každém člověku, bez ohle­du na to, zda je muž či žena, ale je i v Bohu. Také v něm na­cházíme oba rozměry - otcovský i mateřský, tedy mužský i ženský. Bůh je nejen náš Otec, ale i naše Matka. Tuto skutečnost krásně vyjadřují různé texty Písma svatého. Například v knize Izaiáš (49,15) Bůh ří­ká: „Cožpak může žena zapomenout na své pacholátko, nesli­tovat se nad plodem vlastního života? I kdyby ona zapomněla, já na tebe nezapomenu." Sám Bůh se tu představuje jako mat­ka, která k sobě tiskne své dítě.

Panna Maria se stala mistrovským dílem v rukách Božích. Ona sama se nestala svatou, ale dovolila Bohu, aby ji svatou učinil. Ve svém životě nevykonala nic výjimečného, byla to jednoduchá žena. Jen dovolila Bohu, aby dělal svou práci, a nekladla mu žádné překážky.

Vše uchovávala a nosila ve svém srdci. To je právě ženský pr­vek: uchovávat všechno v srdci. To znamená, že neignorovala, co se kolem ní dělo, ani Boží plán a jeho vůli. Nic neodmítala, nic nezanedbávala, ale všechno uchovávala v srdci, a co je v srdci, to se přenáší do života. Až když nám myšlenky přejdou do srdce, začneme je uskutečňovat. Abychom tedy mohli realizovat Boží plán, potřebujeme srdce matky.

Když Bůh stvořil lidské bytosti, stvořil je v souladu se svým plánem jako muže a ženu, aby se jejich konkrétní, specifické vlastnosti vzájemně doplňovaly. Když se tedy žena snaží být jako muž nebo muž jako žena, je to proti přírodě a Božímu plánu.

V Písmu svatém je dost příkladů o tom, jak vy­soce si Bůh ženy váží. Vrchol veškerého ženství se nachází v Marii, kterou si Bůh vybral za vzor, protože ona jediná mu dovolila dokonale na­plnit plán, který pro ni vytvořil.

Každý z nás, ať muž nebo žena, se můžeme hodně naučit od Mariina vzoru ženství. S Ježíšem se totiž potřebujeme sjednocovat skrze osobní zkušenost s ním. Tady se nám Maria představuje jako bytost, která nás drží za ruku a pomá­há nám v tomto úsilí. Je k tomu ta nejpovolanější: vždyť celý její život byl jednou velkou osobní zkušeností s Ježíšem. Je to mnohem důležitější než mít množství vědomostí o něm. Poznatky zís­káváme prostřednictvím svého mužského rozměru, zato prožívání zkušeností s ním nám umožňuje ženský rozměr.

Naše osobní zkušenost s Marií napomáhá našemu růstu i ve vztahu k druhým. Bohužel se často setkáváme s narušenými a rozvrácenými vztahy. Člověk si často neví rady s tím, jak tyto rozbité vztahy odstranit a uzdravit je? Jedinečná možnost je v prožívání osobní zkušenosti s Marií. Pokud bychom se pokoušeli řešit všech­ny problémy v této oblasti pomocí mužské přirozenosti podáváním logických důkazů, ro­zumovým zdůvodňováním a argumentováním - proč to ano a proč tamto ne -, asi by to nikam nevedlo. K napravení vztahů totiž člověk potřebuje ženskou přirozenost. A pokud je Maria vzorem ženství, právě ona nám tu může pomoci nejlépe. Ona není jen postavou ze svatého obrázku - je to živá bytost, naše matka, na kterou se můžeme ob­rátit a hledat u ní pomoc.

Farnost sv. Vojtěcha - Otrokovice | Původní stránky | vypnout grafiku | mobilní verze  | Code by PCHweb