Farnost Otrokovice

Farnost Otrokovice





2.neděle adventní 10.12. 2017

S adventní dobou je každý rok úzce spojena postava Jana Křtitele. Samo dnešní evangelium ukazuje, proč se tomuto synovi Alžběty a Zachariáše začalo říkat Křtitel. On totiž svým křtem dal obvyklému rituálnímu očišťování u židů nový význam a právě v souvislosti s ponořením do vody Jordánu se začíná mluvit o křtu.

Když ve Svaté Zemi navštívíte nějaké židovské vykopávky, často v nich lze najít v zemi nádrže na vodu, velké tak, aby se do ní vešel člověk, a vedou do ní schůdky, aby se do ní dalo snadno sestoupit. Dodnes židé používají tzv. mikve určené k obřadní koupeli. Při pěší pouti do Jeruzaléma před pár lety jsme narazili v přírodě u jednoho pramene na takovou udržovanou nádrž. Zrovna tam přišlo několik židovských mladíků, kteří se tam zastavili vyloženě proto, aby se zde ponořili do vody v nádrži.

V židovské víře se člověk velmi snadno poskvrní už pouhým kontaktem s něčím, co není tzv košer. Stává se tím obřadně nečistým a proto na znamení očištění má vykonat rituální koupel. Z tohoto obřadního očišťování vychází Jan Křtitel, když začal křtít lidi v řece Jordánu. Jenže Jan přichází s tím, že nestačí vykonat nějaký rituál, ale je třeba činit upřímné pokání. Při tomto jeho křtu lidé vyznávali své hříchy a pak se celí ponořili do vody v řece na znamení toho, že chtějí být očištění nejen navenek, ale v celém nitru své osobnosti. Když se pak vynořili, vyjadřovalo to odhodlání začít žít novým životem.

Jakmile pak přichází sám Ježíš, aby se nechal od Jana pokřtít, ten k tomu říká: Já vás křtím vodou, on vás bude křtít Duchem svatým. Proto Pán Ježíš během svého působení dává křtu ještě hlubší význam. Janův křest byl spojen pouze s přáním začít nový život, ale teprve Duch svatý může člověka k novému životu skutečně přivést.

Význam onoho celého ponoření člověka do vody pěkně vystihuje apoštol Pavel. Představte si, jaké to je, když se člověk třeba v moři ponoří a plave pod vodou. Je to pocit, jako když člověk opouští svět, který je nad hladinou a ocitá se v jiném světě, v jiném způsobu života.

Svatý Pavel to přirovnává k ponoření se do smrti Kristovy. Tím, že člověk celý zmizí pod vodou, je vyjádřeno úmrtí starého způsobu života, který mizí. Ve spojení s Ježíšovou smrtí v nás umírá člověk podléhající hříchu a smrti. Mizí tím všechny hříchy, všechno to, co kdy člověk pokazil a nezvládl.

A vynoření z vody zase znamená propojení s Ježíšovým zmrtvýchvstáním k věčnému životu. Člověk vystupuje z vody k plnosti nového života, který nekončí, života s Bohem. Ve starověké církvi se za tím účelem v chrámech budovala tzv. babtistéria, tedy nádrže na křest, ve kterých se člověk při křtu mohl celý ponořit do vody. Sundal si staré šaty, byl ponořen do vody a poté, co vystoupil ven, celý se oblékl do nového bílého křestního roucha. Tak mohla symbolika ponoření při křtu plně vystihnout jeho význam.

Lidé mají často tendenci z praktických důvodů své obřady a rituály zjednodušovat. A pak nám třeba i snadněji začne unikat jejich význam. Tak jsme se dostali k praxi, že při křtu se člověk místo ponoření jen maličko poleje vodou. Je pravda, že u řady lidí pak ale tento symbol víc odpovídá realitě, když i víra v Krista se jich dotkne jen maličko.

Samozřejmě, že pro účinek křtu ta forma politím nebo ponoření není rozhodující. Každopádně ale to ponoření celého člověka do vody lépe vystihuje potřebu obrácení se celého člověka k Bohu. Tato myšlenka může být také inspirací v tom, jak prožíváme dobu adventní. Máme připravovat cestu Pánu, aby ke každému z nás osobně mohl přijít se vším, s čím jako spasitel už přišel na tento svět. A to lze udělat také buď úplně, nebo jen maličko. Anebo taky vůbec.

Jak umíme využít čas adventu? Co třeba se v sobotu ráno vypravit na roráty. Někdo v tom nevidí nic víc, než jen to, že by se připravil o spánek, když právě sobota je jediný den, kdy by si mohl pospat. Jenže Pán Ježíš čeká na každý náš krok, který uděláme kvůli němu, abychom se mu přiblížili. My sice jeho blízkost a jeho vliv na posvěcení naší duše nějak hmatatelně nevnímáme a proto ani není úplně snadné věřit, že výzvy a příležitosti adventu mohou hrát nějakou důležitější roli. Jenže to je právě ten prostor, kde máme možnost ukázat, k čemu směřuje naše víra.

Víra neznamená, že nejdřív mě Ježíš musí přesvědčit o své moci a působení a já mu pak dám příležitost i v mém životě. Věřit obnáší nejdřív Bohu dát svoji důvěru, vytvořit mu prostor ve svém životě, využít k tomu nabízené příležitosti a pak lze očekávat, jak se jeho moc v našem životě projeví.

Připravujme tedy cestu Pánu a buďme vnímaví na možnosti, které nám tento čas nabízí. Nechceme být přece ochuzeni o to nejdůležitější obdarování, které lze o vánocích přijmout. Tím je moc Boží lásky, která se projeví tak, že aspoň nějaký další kousek našeho života bude krásný a bude naplněn pokojem a radostí. A to nastane tehdy, když s důvěrou vycházíme vstříc našemu Pánu.

Farnost sv. Vojtěcha - Otrokovice | Původní stránky | vypnout grafiku | mobilní verze  | Code by PCHweb