Farnost Otrokovice

Farnost Otrokovice





4.neděle adventní 24.12. 2017

Poslední neděle doby adventní nám letos splývá se štědrým dnem. Naše pozornost je tím pádem už zcela upřená na událost Ježíšova narození, i když dnešní texty nám připomínají události, které se staly ještě před Ježíšovým narozením. Tak buďme trpěliví a nepředbíhejme to, co začínáme slavit až na půlnoční.

2. kniha Samuelova nás přivádí do doby krále Davida, který měl v úmyslu vybudovat v Jeruzalémě svému Bohu chrám. Takový chrám měl být domem Božím, který je znamením, že Bůh přebývá uprostřed svého lidu. Tehdejší prorok Nátan ovšem králi předává poselství, že sám Bůh Davidovi vystaví dům a oznamuje, že tento dům a království, které nastolí, potrvá navěky. Po mnoho staletí zůstávalo tajemstvím, jak se toto proroctví má naplnit. Dnešní evangelium pak popisuje, jak se toto proroctví začíná naplňovat skrze Pannu Marii.

Chrám v Jeruzalémě sice pak postavil Davidův syn Šalamoun. Ten však byl za nějakou dobu nepřátelskými dobyvateli rozbořen. Nátanovo proroctví jasně ukazuje, že chrám, který potrvá navěky, nemůže být dílo lidské, ale Boží. Co tedy má být tím chrámem, který má být trvale znamením Boží přítomnosti? Jakým způsobem Bůh Davidovu pokolení vystavil dům věčného království? Abychom si mohli odpovědět, je třeba brát v úvahu hlavní význam chrámu, který spočívá v tom, že má být znamením Boží přítomnosti uprostřed věřícího lidu. Má to být místo setkávání s Bohem.

Jak to tedy Bůh udělal, aby měl na tomto světě nějaké místo, kde je zvláštním způsobem přítomný a takto je možné se s ním setkávat. Stopu vedoucí k odpovědi můžeme najít v dnešním evangeliu. Kde se Bůh stává člověkem, tam je počátek jeho královské přítomnosti na tomto světě a tam je tedy i jeho chrám. Samozřejmě, že to není ta chudá stáj, kde se Ježíš narodil. Tím hlavním nádherným a nejdůstojnějším chrámem Boží přítomnosti se stala Panna Maria. Pod jejím srdcem v jejím lůně je to místo, které si připravil a zbudoval sám Bůh, aby mohl být přítomen uprostřed svého lidu. A i když se pak Ježíš narodil a opustil fyzickým způsobem tento první živý svatostánek, v Mariině srdci je neustále to místo vyhrazené výhradně jejímu synu Spasiteli světa.

Proto také když uctíváme Mariino neposkvrněné srdce, oslavujeme tím samotného Ježíše. Takto u Panny Marie nacházíme to zvláštní místo, kde je nám Ježíš nablízku. Proto také Ježíšově matce náleží naše pozornost a úcta, protože se skrze ni dostáváme k Ježíši co nejblíž. Vzhledem k tomu také spolu velmi úzce souvisí úcta k Matce Boží a k Eucharistii.

Věříme, že živý Ježíš je v Eucharistii přítomen zde ve svatostánku, a že nám tak nabízí svoji blízkost velmi důvěrným způsobem. Podobně i Mariino srdce je svatostánkem, kde můžeme jeho blízkost nacházet. Někteří věřící jsou v situaci, že nepřijímají svátost Eucharistie. Buď je to kvůli překážce, kterou nemohou překonat, nebo si k tomu prostě nenašli vztah. Nevím, jestli věřící, který nenachází živého Krista v Eucharistii, bude schopen se mu přiblížit skrze Pannu Marii. Věřím ale tomu, že kdo by upřímně chtěl přijímat Krista ve svatém přijímání a nemůže, má možnost přicházet blíž k Ježíši skrze Matku Boží a její srdce.

V letošním roce nám Fatimské výročí velmi výrazně připomnělo, jak velký význam má pro život vřících a celé církve úcta k Mariinu srdci. To proto, že takto máme spolehlivý přístup k samotnému Ježíši. Tím, že skončil rok tohoto výročí, by nemělo skončit to, co z něj vyplynulo.

Otec arcibiskup nám nabídl, abychom se připravili na 25. výročí zasvěcení našeho národa Panně Marii a to slavením prvních sobot v měsíci. S tím se objevily také náměty, abychom si také u nás vykonali zasvěcení naší farnosti Panně Marii. Tímto zasvěcením můžeme pěkně vyjádřit, že stojíme o to patřit Kristu tak, jak mu naprosto patřila jeho Matka. A i když to v tak dokonalé míře snad ani není možné, vždycky je dobré mít odhodlání aspoň k tomu směřovat.

Už dnes v noci a v následujících dnech chceme oslavit příchod Spasitele na svět. Této oslavě pochopitelně prospěje nejvíc právě to, když náš život bude co nejvíce naplněn Ježíšovou blízkostí a přítomností. A do jeho blízkosti nás může uvádět právě ta, která mu byla skutečně nejblíž, jeho Matka.

Farnost sv. Vojtěcha - Otrokovice | Původní stránky | vypnout grafiku | mobilní verze  | Code by PCHweb