Farnost Otrokovice

Farnost Otrokovice





Svátek Křtu Páně 7.1.2018

Dnes si připomínáme událost, po které se Ježíš veřejně ujímá svého poslání. Než se začal věnovat lidem a svým učedníkům, přijímá od Jana křest. On pro sebe sice křest nepotřebuje, ale přijímá ho proto, že na sebe má přijmout hříchy celého světa. Kvůli tomu se také zařadil mezi všechny ty, kteří potřebují očištění.

Tím dává i ostatním příklad, že touhu po očištění od hříchů mají lidé vyjádřit přijetím křtu a tím se nám otvírá cesta k životu s Bohem. Jan Křtitel ale v tu chvíli upozorňuje, že křest vodou není všechno, ale že Ježíš pak bude lidi křtít Duchem svatým. Co to znamená, se ukazuje, když sami Ježíšovi apoštolové začali křtít v Jeruzalémě v den Letnic ty, kteří přijali Krista jako Spasitele. Učedníci sami v ten den hned ráno zakusili naplnění Duchem svatým. Do té doby byli pořád schovaní za zavřenými dveřmi, aby se náhodou někdo nedověděl, že se také drželi toho, kterého židovská velerada nechala ukřižovat.

Po naplnění DS je ale už nemohlo nic zadržet, protože je poháněla nesmírná touhou podělit se o svoji zkušenost se vzkříšeným Ježíšem. Plní horlivosti a nadšení vtrhli do ulic Jeruzaléma a mluvili všemi možnými jazyky a navíc tak přesvědčivě, že se v ten den nechalo pokřtít asi tři tisíce lidí. V knize Skutky apoštolů ale najdeme ještě jednu důležitou věc. Na ty, kdo byli pokřtěni vodou, pak apoštolové vkládali ruce, aby také přijali Ducha svatého. To je právě to, čemu se později začalo říkat biřmování. Jedná se tu právě o to, že Ježíš křtí nejen vodou, ale i Duchem svatým.

Je vidět, že křest a biřmování spolu velmi úzce souvisí, i když je možné udělit je odděleně. Hned na začátku bylo ale naprosto běžné, že ti, kdo byli pokřtěni vodou, byli také rovnou pokřtěni i Duchem svatým, tedy biřmováni. Až jakmile se začal praktikovat také křest dětí, biřmování se od křtu oddělilo, aby vyniklo, že tuto svátost potřebuje člověk ke svému poslání. No a své křesťanské poslání začíná věřící většinou naplňovat, až začíná samostatný život.

Bohužel situace v církvi je taková, že mnozí křesťané jsou jenom pokřtění a vůbec nehledají, jaké jim Bůh chce svěřit poslání. Pochopitelně se ale může stát, že i člověk biřmovaný své poslání nenaplňuje, protože přijal tuto svátost jen formálně a její význam pro sebe nenašel. Na druhou stranu je ovšem škoda, když se někteří věřící chtějí podílet na životě církve, ale dělají to jen na úrovni svých přirozených sil a schopností, protože k biřmování nešli. Bez síly Ducha svatého ale nelze naplnit své poslání v takové míře, jako pod jeho vedením.

Důsledkem je to, že v církvi menší počet věřících dělá všechno možné, a jsou tím kolikrát vyčerpáni, zatímco mnohem více lidí je využito jen minimálně. Někdo přirovnal církev k fotbalo­vému zápasu, při kterém tisíce lidí na sedačkách zoufale potřebujících pohyb sledují dvaadvacet hráčů, kteří zoufale potřebují odpočinek!

Pokud tedy pokřtěný člověk dojde k tomu, že chce prožívat svůj život ve spojení s Bohem tak, aby mohl naplňovat i jeho vůli, pak se to neobejde bez křtu Duchem svatým, tedy biřmování. K tomu člověk může dojít v nejrůznějším věku a proto je běžné, že přípravy na biřmování se účastní lidé od 15 let až po pokročilé důchodce.

Z toho na jednu stranu plyne, že nemá velký význam strkat k biřmování někoho, kdo ještě pořádně neví, jestli opravdu chce žít jako křesťan. Na druhou stranu by ale byla škoda nevyužít biřmování třeba jen proto, že se na to někdo necítí dost duchovně vyspělý. Pokud chci žít jako křesťan, ale přitom mám pocit, že k tomu nesplňuji nějakou normu, pak to vůbec nemusí být překážka. Naopak to může být výhoda, protože s takovým postojem člověk může lépe objevit, k čemu to biřmování vlastně potřebuje. Kdo by se naopak cítil na patřičné úrovni, tomu už Bůh nemá co dát.

Někdy se váhání ohledně biřmování může týkat dvou lidí, kteří nezvládají prožívat svoji známost v duchu křesťanských zásad čistě. Někdy takoví lidé, protože nesplňují tento ideál, přestanou přistupovat i ke svátostem smíření a eucharistie. Na místě je to pouze v případě, že se s tím smíří a nehodlají s tím nic dělat. Někdy ale mají pouze obavy přijít za knězem, který je zná řadu let. Jakoby kněz sám neznal, co to obnáší neustálý zápas o čistotu. A kdyby ho Ježíš nedržel a on nedával prostor právě té moci a síle Ducha svatého, jak by asi dopadl? Pokud to ale pro někoho je problém přijít za známým knězem, bohudík, když si najde cizího zpovědníka.

To, že někdo nesplňuje nějaký křesťanský ideál, neznamená, že biřmování pro něj ještě není. Pokud člověku není jeho slabá stránka lhostejná a che hledat Boží pomoc, pak tím spíš pro něj bude biřmování to pravé.

Před rokem jsem chtěl nabídnout přípravu na biřmování, jenže se přihlásilo málo zájemců. Nyní už vím, že se nějací další zájemci objevili, takže nyní nabídku zopakujeme a do přípravy se letos také pustíme.

Farnost sv. Vojtěcha - Otrokovice | Původní stránky | vypnout grafiku | mobilní verze  | Code by PCHweb