Farnost Otrokovice

Farnost Otrokovice





3.neděle v mezidobí 21.1.2018

Čas je krátký, protože tento viditelný svět pomíjí. Od doby, kdy tato slova byla svatým Pavlem napsána, uplynulo asi 1950 let. Zmýlil se apoštol ohledně času, kdy svět pomine, nebo můžeme těmto slovům dát ještě jiný smysl, než brzkou zkázu? V těchto slovech není rozhodující to, co se kdy má stát, ale hlavně jak nakládáme se svým životem a využíváme čas, který tady na zemi máme. Proč ale Pavel chce, aby ti, kdo mají manželku, měl žít, jako by ji neměli, a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by jim nemělo nic zůstat, a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali,

Kdysi jsem viděl film o dvou smrtelně nemocných mužích, kteří se rozhodli, dokud to ještě půjde, užít si co nejvíc dobrodružství a pestrých zážitků. Na takový případ by se Pavlova slova docela hodila jako varování před takovýmto využitím posledního času, který člověk má. Od všeho, čím je člověk přitahován a zaměstnán, by se měl oprostit, aby ten krátký čas mohl využít k něčemu, co bude mít větší smysl a co nepomíjí.

Jednou totiž pominou všechny důvody, proč uzavírat manželství, proč být veselý nebo plakat, proč si něco pořizovat, nakupovat, proč si užívat tohoto světa. Jenže pokud to všechno přitom patří k našemu životu, který zatím nekončí, pak to působí jako hodně ujeté, stavět se k tomu všemu, jako by to nebylo, nebo že by to nemělo v životě hrát žádnou roli.

Jenže Pavlovi jde o to, abychom žádný čas, který tady máme, nepromarnili. Času, který jsme tu na zemi dostali, máme každý právě tolik, kolik je třeba k dobře naplněnému životu. A proto je ho třeba využít vhodným způsobem. Co ale apoštol může myslet třeba tím, že kdo má manželku, ať žije, jako by ji neměl. Představte si manželský svazek, ve kterém jsou oba šťastní a jeden druhému dávají hlavní smysl života. Jenže v okamžiku, kdy by jeden zemřel, druhému se smysl jeho života zhroutí. Pavlovi jde tedy o to, abychom smysl života nalézali dál, než u životního partnera, u své rodiny, případně ve své práci, zájmech atd. Vede nás k tomu, abychom nacházeli smysl života, který nepomíjí a ten je u Boha.

To neznamená, že manželé budou jeden druhého kvůli věčnému cíli života ignorovat. Naopak tím, když je pozornost obou upřená na prvním místě na Krista, mohou být jeden pro druhého mnohem větším obdarováním. Je totiž velký rozdíl, jestli žiji s někým, kdo má ve svém srdci jenom mě, anebo spolu se mnou samotného Boha. Horší je to ale v případě, když někdo stojí jenom o mě a ne o Boha. To pak bývá mezi manželi důvod i k žárlivosti, když nevěřící strana neumí přijmout, že jeho věřící protějšek má ve svém srdci tolik místa pro Boha.

Možná, že z tohoto pohledu je možné se podívat i na probíhající prezidentské volby. I v tomto případě je rozdíl, jestli nám jde jen o pomíjející cíle v životě, nebo nepomíjející. V těchto dnech se můžeme setkat v médiích s mnoha názory, proč volit Zemana a nevolit Drahoše a opačně.

Když se člověk chce pořádně ve všech těch argumentech zorientovat, zjišťuje, že je to nemožné. Nemáme totiž často možnost ověřit si, co všechno je pravda a co ne. Z hlediska věčného cíle ale můžeme uvažovat, jestli jsou pro nás důležitější materiální jistoty a naše bezpečí, nebo morální úroveň národa. Křesťan by mezi těmito dvěma možnostmi neměl váhat. Můžeme tedy uvažovat, který kandidát hájí více morální a který materiální hodnoty.

Je zajímavé, kolik špatných a sporných věcí se teď podařilo vytáhnout na Jiřího Drahoše. I z pohledu víry u něj najdeme problémové názory, jenže jsou to věci, které se ani nedají čekat od člověka, který není přesvědčený křesťan. Jaká je ale asi morální úroveň těch, kteří to rozmazávají?

Mezi texty o tom, proč by neměl být zvolen Drahoš, byl ale jeden jiný. Bylo tam napsáno, že on nemůže být zvolen, protože náš národ si ho nezaslouží. Také to, jakým způsobem se na něj útočí, stojí za zamyšlení a vypovídá to mnoho o tom, jak založeným lidem jeho kandidatura nejvíc vadí.

Rád bych ale také připomněl, že pro nás věřící je nejdůležitější, do jaké míry svěřujeme náš národ i s volbami do rukou Božích. Jak důvěřujeme v jeho prozřetelnost, jejíž účinek ale Bůh ponechává také na naší modlitbě. Proto jsme na návrh otce arcibiskupa věnovali před prvním kolem voleb této záležitosti hodinovou adoraci. Ale podle účasti zřejmě jen méně věřících opravdu věří, že modlitba má v tomto směru skutečný význam a že stojí zato přijít se na tento úmysl modlit.

Přesto chci nabídnout možnost připojit se k modlitbám na tento úmysl i při této mši svaté.

Farnost sv. Vojtěcha - Otrokovice | Původní stránky | vypnout grafiku | mobilní verze  | Code by PCHweb