Farnost Otrokovice

Farnost Otrokovice





4.neděle v mezidobí 28.1.2018

Dnešní evangelium, které popisuje posedlost zlým duchem, mi připomnělo jednu zprávu, kterou jsem kdysi zaslechl v rádiu. Šlo tam o pověření jistého kněze k provádění exorcismu, tedy k vymýtání zlého ducha. Hlasatel tuto zprávu prezentoval způsobem, který vyjadřoval určité rozpaky, údiv a komentoval ji tím, že církev se zřejmě vrací do středověku. Mluvit v dnešní moderní době vážně o ďáblovi, to je mnohým k smíchu. Tohle se ovšem zlému duchu náramně hodí. Jeho vliv a působení může být tím úspěšnější, čím méně lidí jeho existenci uznává.

My kolem sebe žádné případy posedlosti nevidíme, ale to neznamená, že se nevyskytují. Spíš jen nejsou běžně lidem na očích a zlý duch jako mistr lži bude také raději udržovat v lidech povědomí o Luciferovi jako o pohádkové bytosti. Stačí si však přečíst nebo poslechnout nějaké svědectví kompetentních lidí, kteří s tím mají zkušenost, a budeme překvapeni, že posedlost není jen fikce z doby, kdy si lékaři ještě nevěděli rady s některými psychickými problémy člověka. Proto v církvi musí být stále exorcisté pověření biskupem, kteří se takovými věcmi zabývají. Z pochopitelných důvodů však církev tyto případy raději nezveřejňuje. Občas se dovíme, že ten či onen kněz měl toto pověření. V naší diecézi se však jméno exorcisty nedává veřejně k dispozici. Přístup k němu dostane až člověk, který projde vyšetřením psychiatra a dojde u něj ke stanovisku, že jeho postižení skutečně přesahuje kompetence lékařské vědy,

V každém případě je chybou věřících, když podceňují ducha zla a jeho vliv. Sám jsem tohoto Božího odpůrce nebral příliš vážně, dokud jsem si nepřečetl o případech posedlosti ze současnosti a na vlastní uši neslyšel svědectví těch, kteří měli s exorcismem osobní zkušenost. Úspěchem zlého ducha totiž je, když se mu podaří obelhat nás, oklamat a přivést k hříchu, aniž bychom si jeho vliv uvědomili. Jemu jde zejména o to, přesvědčit člověka, že hřích je pro něj něčím dobrým, nebo aspoň pochopitelným a omluvitelným.

Jak to dělá a jak se tomu jeho vlivu bránit, to pěkně ve své knize Prameny světla popisuje Tomáš Špidlík. Tak jako Bůh k nám přichází s dobrým vnuknutím, ďábel se snaží vnutit nám vnuknutí špatné. Zda jde o vnuknutí dobré nebo špatné, to nejlépe ukáže zkušenost a výsledek našeho jednání. Ovšem lepší je samozřejmě poznat, o jaké vnuknutí jde ještě před tím, než člověk podle něj začne jednat. Dobré vnuknutí přináší světlo a mír do našeho nitra. Povzbuzuje odvahu ke snášení protivenství, rozmnožuje lásku a vede k tomu, abychom všude a ve všem vyznávali Ježíše. I když není vždy snadné poznat hned na počátku, kam myšlenka povede, přesto máme určitý cit, který nás varuje.

Představme si, že jdeme po cestě za určitým dobrým cílem. Ten, kdo to s námi myslí dobře, nás bude na této cestě povzbuzovat, kdežto zlý duch nám bude zvlášť na náročných úsecích chtít cestu znechutit, zveličit nám překážky a obtíže a od cesty nás odvrátit. Jakmile však svoji pozornost upřeme na cíl, který nesměřuje k Bohu, zlý se bude snažit všemožně nám k této cestě dodat odvahy. Člověk, který se usilovně snaží o čistotu svého srdce a postupuje od dobrého k lepšímu, musí počítat s tím, že na něj bude vyvíjen tlak, aby to se svojí horlivostí tolik nepřeháněl. Zlý se mu bude snažit zveličit každý malý neúspěch, aby ho odradil od dalšího úsilí.

Tyto věci si však může dobře uvědomovat jen ten, kdo pozorně zkoumá své myšlenky, svá vnuknutí a kdo poctivě a pravidelně zpytuje svědomí. V takovém případě se člověk může vlivu zlých myšlenek včas ubránit, protože ty pronikají do srdce jen pozvolna. Toto rozvíjení vlivu špatného vnuknutí v našem nitru můžeme rozdělit na pět stupňů.

Prvním stupněm je, že se tato myšlenka objeví v naší mysli. Zjišťujeme možnost udělat něco lákavého, ale při tom nesprávného. V těchto prvních nápadech, v tom že se vůbec objeví, ještě není vina na naší straně, ještě nejde o náš hřích. Dokud žijeme na tomto světě, tak se takových myšlenek nezbavíme. Necháme-li tento první nápad bez povšimnutí a nenecháme se jím ovlivnit, odejde, jak přišel.

Naše vina se rodí v okamžiku, kdy se tou myšlenkou začneme zaobírat a v tom je ten druhý stupeň. Když špatné vnuknutí rovnou neodmítneme, začíná se rozvíjet dialog mezi námi a oním pokušením. To začne zaměstnávat naši mysl stále víc. Dokud se člověk k ničemu zlému nerozhodne, prakticky do té doby nehřeší, ovšem určitým proviněním je už to, že takové myšlence dává prostor a koketuje s ní.

Třetí stupeň je na úrovni duchovního boje. Myšlenka, která se po dlouhém rozhodování usídlila v srdci, už se nedá snadno odehnat. Člověk, kterému se zamořila jeho mysl nečistými úmysly či představami, už snadno podléhá pokušení a má stále méně sil k tomu, aby se jich zbavil. Zvítězit nad pokušením v této fázi už vyžaduje boj.

Čtvrtým stupněm je souhlas. Kdo prohrál boj, rozhodne se vyhovět špatné touze, či jakémukoliv pokušení a při nejbližší příležitosti ho uskuteční.

Pátým stupněm je vášeň. Kdo podlehne zlým myšlenkám častěji, oslabuje postupně stále víc svůj charakter a vzniká náklonnost ke zlému. Taková vášeň bývá tak silná, že se jí vzdoruje jen velmi těžko a člověka doslova zotročuje. A to je to, oč jde zlému duchu. Chce, aby určité zlo člověka ovládlo.

V evangeliu jsme však slyšeli, jakou má Ježíš moc nad duchem zla. Jedině ve spojení s Kristem nejsme bezmocní. Jak vyplývá z těch pěti stupňů, nejjednodušší je vzepřít se pokušení hned na tom prvním stupni. Když se budeme držet Kristovy lásky a nepodceníme vliv zlého, stane se nám samozřejmostí, že každé zlo budeme schopni odmítnout hned v jeho počátku.

Farnost sv. Vojtěcha - Otrokovice | Původní stránky | vypnout grafiku | mobilní verze  | Code by PCHweb