Farnost Otrokovice

Farnost Otrokovice





6.neděle v mezidobí 11.2.2018

Bratři a sestry, ať jíte, ať pijete nebo cokoliv jiného děláte, všechno dělejte k Boží oslavě. To jsou slova apoštola Pavla z dnešního druhého čtení. Pěkně z toho vyplývá, že Boha neoslavujeme jen při bohoslužbách nebo při večeru chval, ale dokonce i tím, jak jíme nebo pijeme, můžeme Boha oslavovat. Tak se zkusme zamyslet, v jakém případě je třeba naše jídlo a pití oslavou Boží. Když jsme se jako bohoslovci ocitli u stolu, kde bylo hodně dobrot, vždycky znovu někdo neváhal připomenout, že když křesťan jí, církev roste. Tak ale zřejmě svatý Pavel nemyslel.

Každý pokrm je dar Boží, takže k jeho oslavě slouží už to, když si to při každém jídle uvědomíme a za tento dar poděkujeme. Není asi snadné si na to vzpomenout, když někdo nebyl od malička veden k tomu, aby se před jídlem pomodlil. Pokud se ale rozvíjí naše víra v tom duchu, že se učíme vnímat Boží blízkost v nejrůznějších okamžicích dne, pak takové zastavení u jídla je dobrou příležitostí na krátkou modlitbu.

Samozřejmě není nutné, aby to byla pokaždé hlasitá modlitba, která budí pozornost jiných přítomných lidí. Dobré je už to, když poděkujeme aspoň v duchu. V prostředí nevěřících na jednu stranu nevidím jako nutné prosazovat si prostor na modlitbu u stolu, aby se tím někdo cítil omezován. Ale potichu se jednoduše přežehnat nemusí nikomu vadit a přitom to je nenásilným svědectvím o našem životě s Bohem a toho, že se za víru nestydíme.

Nejrůznější nápoje se většinou používají ke zcela jiným oslavám než k oslavě Boží. K té slouží, když se snažíme být obrazem Božím, jenže oslavy v jiném duchu s přemírou pití způsobí, že člověk je spíš pod obraz Boží. Přesto i o různých nápojích s obsahem alkoholu říkáme, že je to dar od Boha. V Bibli v žalmu 104 je dokonce řečeno o Bohu: Dáváš víno pro radost lidskému srdci. Proto i posezení u skleničky může být k oslavě Boží, když jsou při tom lidé shromáždění v Ježíšově jménu a on je uprostřed nich. Když byl Ježíš pozván na svatbu, tak dokonce se tam sám zázračným způsobem postaral o to, aby svatebčané měli co pít. Kdyby ho mezi sebe nepozvali, tak by byli na suchu. Když se lidé spolu baví a radují čistým krásným způsobem, pak je tím oslaven také náš Pán, který je uprostřed nich. Samozřejmě je to možné jen tehdy, když se zdroj radosti nehledá v množství pití, ale ve vzájemném přátelství mezi lidmi a s Bohem.

Samozřejmě že jídlo i pití může člověka od Boha i odvádět podobně jako každá záliba nebo činnost, které se věnujeme. To nastává v okamžiku, kdy tomu začneme věnovat víc pozornosti, než je dobré. Na alkoholu to bývá asi nejvíc patrné, ale i každá jiná záliba nás může ovládnout tak, že nás bude spoutávat a začne nám Boha zastiňovat. Dokud se dokážeme čistě a svobodně radovat z nějaké záliby nebo koníčku tak, že to slouží dobře naplněnému životu, pak je tím i Bůh oslavován.

V okamžiku, kdy tomu ale začneme podřizovat svůj život, a necháváme stranou jiné důležité věci i naši spásu, pak je nutné nají sílu k tomu takové věci se vzdát. Vidíme, že stejná věc, která v životě jednoho člověka slouží k oslavě Boha, může v životě druhého vést k jeho záhubě.

Proto nikdy nemůžeme odsuzovat a zavrhovat nějaké druhy činností a zájmů jen proto, že se kvůli tomu někdo dostal na šikmou plochu. Zavrženíhodné je jedině to, když s nimi člověk špatně zachází. Člověk by si přitom nikdy neměl zakládat sám na sobě, že jemu nehrozí, aby se nechal něčím ovládnout. Vždycky se najde nějaká oblast, ve které se projeví lidská slabost.

Jakmile si ale umíme svoji slabou stránku uvědomit a přiznat, pak víme, kam potřebujeme Ježíše zvát, aby nás chránil. Někdy můžeme být v situaci, kdy potřebujeme, aby udělal opačný zázrak než v Káně Galilejské a proměnil víno ve vodu. To znamená, aby proměnil to, co nás láká a ovládá tak, že se to stane neškodným. Kdysi jsem četl svědectví člověka, který se nemohl zbavit kouření, ale modlil se za to. Pak uslyšel vnitřní hlas, že už měl poslední cigaretu. On tomu nechtěl věřit a zapálil si. V tu chvíli se mu udělalo tak špatně, že už si nikdy nezapálil.

Takový zásah Boží pochopitelně nemůžeme očekávat automaticky. Můžeme si být ale jistí, že jakmile bychom se nechali něčím spoutat a ovládat, on nám určitě che dát potřebné síly k tomu, aby nás osvobodil. Jenom o tu moc Boží musíme opravdu stát a učit se, jak jí dát prostor a jak se moci Božího ducha otevírat.

Jisté je, že jen svými přirozenými silami nikdy nemůžeme Boha ve svém životě oslavit tak, jak mu náleží. Jedině když náš život zcela ovládne Duch svatý, on dokáže způsobit, aby opravdu všechno, cokoliv děláme, sloužilo k oslavě Boží.

Farnost sv. Vojtěcha - Otrokovice | Původní stránky | vypnout grafiku | mobilní verze  | Code by PCHweb