Aktuální informace z farnosti

Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  • 0 ZAMYŠLENÍ NA 34. NEDĚLI V MEZIDOBÍ - KRISTA KRÁLE: JEŽÍŠ JE PÁN

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 21.11.2020

    „Nikdo nemůže říci: ‘Ježíš je Pán’, leč v Duchu Svatém“ (1 Kor 12, 3b).   Několik myšlenek mi přichází na mysl při čtení textů dnešní slavnosti Krista Krále. První je konstatování o ovcích, které "se rozprchli v oblačném a mlhavém čase" (Ez 34, 12). Nyní je takový čas, nejistý, neklidný, vzbuzující obavy i reptání. Pastýř však říká, že se o své ovce postará a vysvobodí je. To je naděje pro všechny, kteří v této době ani nevědí, kam byli zahnáni, kde se rozprchli svým reptáním, frfláním, vzdorem. Je to naděje i pro mě, že mě Pán provede přes zlou dobu, vždyť říká: "Ztracené ovce vyhledám, rozptýlené přivedu zpět, zraněné obvážu, slabé posílím, tučné a silné zachovám" (Ez 34, 16). Ať jsem jako Boží ovečka v jakémkoli stavu - ztracený nebo zahnán nebo zraněn nebo slabý nebo tučný a silný -, věřím, že Pán mě nenechá a neopustí. Druhou je žalm, který často zpíváme na pohřbech, ale který si mnohem více potřebujeme připomínat ve dnech, kdy máme pocit, že nám něco chybí, že jsme omezováni. " Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám." (Ž 23,1). Jak moc potřebujeme konat pokání za to, že právě toto Boží slovo svým jednáním často popíráme. Nemůžu jít na mši? " Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám…" Musím být v karanténě? " Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám…" Nejbližší nechápou, proč jsem klidný, zatímco oni se rozčilují? " Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám…" Třetí je Pavlův text o Ježíšově zmrtvýchvstání. Říká mi dvě věci - že pokud Ježíš vstal z mrtvých, tak má moc učinit všechno to, co Bůh v Písmu slibuje. A že i já jednou budu vzkříšen. A to mě přivádí k poslední myšlence z dnešních textů. Budu vzkříšen a budu souzen. Budu se moci s důvěrou postavit před soudce? Bude mé pokání stačit na to, aby mě postavil po pravici? Vím, že nebude. Ale budu se držet Ježíšovy ruky. Každý den si to nějakým způsobem nacvičím (v dnešním evangeliu je celý seznam těchto způsobů). A doufám, že Ježíš mou ruku v tom rozhodujícím okamžiku nepustí.   * * *   (Prosba autora) Tímto textem končím osmý rok psaní zamyšlení pro diecézní stránku. Pokud mi Bůh dopřává zdraví těla i mysli, rád budu pokračovat. Avšak prosím každého, kdo tento text čte, aby se za dnes mě pomodlil. Abych mohl stále svými písmenky vyznávat: "Ježíš je Pán!" (1 Kor 12, 3), jak to bylo mottem těchto textů v právě skončeném liturgickém roce.

  • 0 ZAMYŠLENÍ NA 33. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: ODMĚNĚNÁ VĚRNOST

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 14.11.2020

    „Nikdo nemůže říci: ‘Ježíš je Pán’, leč v Duchu Svatém“ (1 Kor 12, 3b).   Dnešní čtení mi přivádějí na mysl slovo věrnost. Žena z Knihy přísloví věrně vykonávala práce svého stavu podle tehdejších zvyklostí a kulturní oblasti. Odměnou za vytrvalost v dobrém je chvála. Nejen "v branách města", ale zejména před Bohem. I Ježíš v evangeliu hovoří o věrnosti - věrnosti v malém. Pokud tedy můžeme pokládat 5 talentů za maličkost (jeden talent mohl mít až 36 kg zlata nebo stříbra). A přece je - z našeho pohledu - tolik bohatství pro Ježíše "málem" (Mt 25,21). Ježíš si cení věrnost. Ať někdo spravuje 5 € nebo tunu zlata, není důležitá velikost spravovaného majetku, ale věrné, poctivé nakládání s ním. Odměnou za to je "ustanovím tě nad mnohým" (tamtéž). Přitom mi přichází na mysl zcela odlišná situace, v níž se ocitli tři správci Babylonské provincie. Když odmítli klanět se Nabuchodonosorově modle, král jim klade otázku: "…který bůh vás vysvobodí z mé ruky?" (Dan 3,15). A tři muži odpověděli: králi: „Nám není třeba dávat ti odpověď. Jestliže náš Bůh, kterého my uctíváme, nás bude chtít vysvobodit z rozpálené ohnivé pece i z tvých rukou, králi, vysvobodí nás. Ale i kdyby ne, věz, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme a před zlatou sochou, kterou jsi postavil, se nepokloníme.“ (Dan 3,16-18 ). Věrnost, kterou neohrozí ani nebezpečí smrti. Dostali do správy dar víry a ten rozmnožovali svým svědectvím před králem. Odměnou jim byla záchrana. I my jsme v naší situaci povolání být věrní. Mnozí se nemůžeme účastnit slavení Eucharistie, ale všichni - každý z nás - můžeme dennodenně prožívat svátost svého křtu. Můžeme pokračovat v prožívání svátosti biřmování. Manželé mohou každý den upevňovat přijatou svátost manželství. Kněží sice slaví Eucharistii, ale zároveň mohou investovat i do svátosti kněžství, kterou přijali. V těchto svátostech jsme dostali celoživotní poklady, abychom je dobře spravovali, rozmnožili a když přijde Pán, ukázali mu ovoce naší věrné práce. Proto není čas naříkat, že nemáme mše. Takový nářek by znamenal zakopat svou svátost křtu do země a čekat na "lepší časy". Naopak, je čas poctivě a věrně pracovat na tom, aby poklady, které v sobě máme, přinášely bohaté ovoce. Jednou se postavíme před Pána a možná se nás zeptá: "Ukaž mi, co jsi udělal se svým křtem." Tak rád bych mu jako odpověď ukázal zástup lidí, pro které byl můj život svědectvím o Ježíši. Doufám, že odměnou mi bude blaženost (Ž 128,1). "Milovaný Bože, jsem hříšník. Ale doufám ve věčný život s tebou - pro tvé milosrdenství."

  • 0 ZAMYŠLENÍ NA 32. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: MOUDROST

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 7.11.2020

    „Nikdo nemůže říci: ‘Ježíš je Pán’, leč v Duchu Svatém“ (1 Kor 12, 3b). Kdyby v liturgii nebylo přesně určeno pořadí čtení, tak bych dnes jako první určitě zařadil evangelium - podobenství o deseti pannách. Mluví o nutnosti mít nejen lampu (například znalosti), ale také olej (například moudrost využít znalosti). Hned potom bych dal čtení z Knihy moudrosti - o tom, že člověk se musí namáhat, pokud chce získat moudrost (olej). Obrazně je to vyjádřeno slovy o jejím hledání brzy ráno. (Co děláš ráno jako první po probuzení?) Jako třetí bych zařadil žalm, ten, který mám tak rád: "Bože, ty jsi můj Bůh, už od úsvitu se vinu k tobě…" Vlastně nám říká, že vrcholem hledání moudrosti je hledání Boha, že neexistuje nic rozumnější, co bychom mohli a měli dělat. Nakonec bych dal čtení z Pavlova Prvního listu Soluňanům. Dává nám rozumnost v konkrétní věci - v pohledu na osud zesnulých. Přitom však dodává motiv takového poznání - abychom nebyli jako ostatní, kteří nemají naději. A tak se dostáváme k závěru, že hledání moudrosti nás vede k naději - dokonce i v tak těžké věci, jakou je smrt. Ani ne naše, neboť tu nepřežijeme J, ale smrt jiných, která se nám může zdát nesmyslná, náhlá, tragická… Velmi potřebujeme moudrost. I v těchto časech pandemie a omezení. Moudrost, kterou nenajdeme při sledování zpráv a ve vyjádřeních každého, kdo si myslí, že je moudrý, ale sezením u Pánových nohou a posloucháním jeho slov. Tam, u Ježíše, hledej odpovědi na své otázky. Neboj se přímo se ho zeptat, jak máš vnímat, chápat a prožívat čas omezení. Buď si jistý, že Ježíš nenaříká nad tím, že nemůžeme být na mších. Vždyť on má tolik možností, jak nám projevit svou lásku, blízkost … Ale určitě naříká, pokud mu nedáme své srdce …

  • 0 ZAMYŠLENÍ NA SLAVNOST VŠECH SVATÝCH: JSEM OČIPOVANÝ

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 1.11.2020

    „Nikdo nemůže říci: ‘Ježíš je Pán’, leč v Duchu Svatém“ (1Kor 12,3b).   Svatost těchto dní je tak jednoduchá a zároveň tak náročná. Jednoduchá v tom, že v podstatě máme jeden úkol - poslouchat státní a církevní představitele. Náročná v tom, že svět (a často i lidé v Církvi) kolem nás reptají, bručí, protestují a to nás láká se k nim přidat. Je totiž lehčí křičet než klečet… Co nám k tomu říkají biblické texty dnešní slavnosti? Pro mě jsou velmi povzbuzující. Boží děti patří mezi označené (viz Zj 7,4). Bůh nás nechal označit, aby každý věděl, že jsme jeho. Proto se směji ze všelijakých konspirací o čipování. Jsem označený pečetí Ducha, jsem "očipován" Bohem. Dokáže nějaká věda vymyslet čip, který by byl silnější? Je jen jediný způsob, který může Boží čip ve mně zničit - můj hřích. Žalmista mi však ukazuje spolehlivý způsob, jak se hříchu vyhnout - nepozvedat "svou duši k marnosti", hledat "tvář Jakubova Boha" (Ž 24,4b.6b). Ačkoliv se nemůžeme účastnit slavení Eucharistie, vždy můžeme jednat podle žalmistovy rady. Není snad sledování všelijakých diskusí a odborných či méně odborných sporů pozvedáním duše k marnosti? Nedělejme to. Modlitba, čtení Písma, poslouchání krásné hudby, sledování hodnotných filmů, rozhovory v rodině jsou mnohem lepším způsobem trávení času zákazu vycházení. Všimněme si, že i apoštol Jan nám důrazně připomíná, kdo jsme: "Nazýváme se Božími dětmi a jsme jimi" (1Jan 3,1). Na tomto stavíme svůj život, své postoje i dnešní době, kdy se mnozí tváří jako experti na epidemiologii, na testování, na očkování … Jsme Boží děti a na toto máme být odborníky. Vědí lidé kolem tebe, že jsi jedinečné, milované, chráněné, Božím Duchem "očipované" Boží dítě? A Ježíš nám blahoslavenstvími velmi konkrétní připomíná, že vždy a za všech okolností jsme povoláni být blahoslavení. V tom nás nikdo nikdy nemůže omezit. Pokud tedy nedáme ve svém srdci místo postojům a jednání tohoto světa. Je mi tak líto, od kolika lidí v Církvi slyším hněv, reptání, odmítání … a jak málo je slyšet hrdost na stav Božího dítěte, pomazaného Božím Duchem. Zkusme to změnit. Ať nám pomáhá přímluvu všech svatých, kteří navzdory svým selháním, pádům, nedostatkům nakonec zvítězili, protože hledali "tvář Boha Jákobova", přestali zvedat "svou duši k marnosti". Byli a jsou označeni pečetí Ducha Svatého. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  • 0 Zamyšlení k nedělním textům s názvem Aktivizačník

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 13.10.2020

    Bible je velkou inspirací našeho života. Má to ale jednu podmínku. Že si na četbu Božího slova uděláme čas, pak k nám může začít promlouvat. Kdo udělal tuto zkušenost, najednou z tohoto bohatství může rozdávat. Když byl v roce 2012 vyhlášen Rok víry, na Slovensku se začaly objevovat zamyšlení nad texty Písma, které se čtou danou neděli ve všech katolických kostelích. Tato zamyšlení se ke mně dostávala pod názvem Aktivizačník. Zamyšlení chodí dál i po skončení Roku víry, vysvětluji si to jejich aktuálností a oblibou. Číslo zamyšlení na tento týden je 420. Víte, co to znamená? Že se někdo o své přemýšlení o víře chce podělit s ostatními již 420 týden po sobě. A pozor, ze zamyšlení jasně vyplývá, že je nepíše žádný duchovní, ale táta od rodiny. A tím jsou pro mě ještě větší inspirací živé víry. Mám jednu prosbu. Pokud nás budou oslovovat, pomodlíme se za tvůrce těchto zamyšlení? Když jsem autorovi pro povzbuzení napsal, kolika lidem je již rozesílám, odepsal mi: „Srdečná vďaka, otec Pavel, za povzbudzujúce slová, hoci sa priznám, že oveľa viac prežívam bázeň pred Bohom, na čo všetko používa to, čo napíšem. A tiež obavy zo zodpovednosti, koľkým ľuďom možno vstupujem do života... Preto som Vám veľmi vďačný za to, že prosíte ľudí, aby sa za mňa modlili. Keďže len pár ľudí vie, že som autorom týchto textov (s otcom biskupom Galisom sme sa dohodli, že sa nikde nebude uvádzať moje meno), len tých pár môžem sám prosiť o modlitbu. Veľkou oporou v celom diele mi je moja manželka, ktorej sa niekedy už v nedeľu pýtam, či nemá nejakú myšlienku na nasledujúcu nedeľu :-))). A prežíva so mnou celý proces modlitby, hľadania, počúvania... a je mojou prvou čitateľkou aj kritičkou :-)“   Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/   Připojuji videoklipovou modlitbu (nezapomeňte si zapnout titulky) za to, aby k nám Boží slovo hovořilo podobně, jako k tvůrcům těchto zamyšlení. Ale zopakuji nutnou podmínku. Musíme si na Boží slovo udělat čas. Jdeme do toho?