Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

Zpět

0 ZAMYŠLENÍ NA 14. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: PŘINÁŠET NADĚJI

  • Promluvy
  • napsal Administrator
  • 3.7.2021

 

Dlouho jsem dnes čekal na nějaké Boží usměrnění, co napsat. Velmi mě oslovuje dnešní žalm o bolesti žalmisty a lidí jeho doby. Snášeli pohrdání, výsměch, ale oči upírali na Pána, od něj čekali vysvobození, ukončení útrap. Vynořovalo se mi přitom v mysli i srdci tolik situací (i v Církvi), které jsou bolestné a jsou příčinou mnohého výsměchu samolibých a povýšených lidí (jak nazývá jeden překlad ty, o kterých liturgický překlad říká, že jsou bohatí a pyšní).

Ale stále jsem jaksi vnímal, že ne o tom mám psát, že toto není místo na vylévání bolestí mého srdce. Když jsem asi po hodině uvažování a modlitby přišel k počítači, našel jsem v e-mailové poště zprávu od jedněch známých. Sami žijí v těžké ekonomické situaci, mají pět dorůstajících dětí, on je několik let po mozkové příhodě, ale už je schopný v omezeném režimu pracovat, ona je učitelka, ale s tolika dětmi si neumí najít zaměstnání. A tak dostala nápad (vnuknutí od Pána?) Dělat "hodinovou mámu". A tak dává pozor na děti, navaří, uklidí, věnuje čas unaveným maminkám. Co mě v jejím nápadu nejvíce zaujalo, byla věta: "Chceme posouvat lidi dopředu … Přinášet naději."

Nedělá nic světoborného, ​​nedostává za to velké peníze. Ale přináší i s manželem naději. Dokonce i se svými dětmi - přes prázdniny si chtějí vzít děti z některých rodin k sobě a na zahradě jim udělat "tábor" - protože ty děti jsou chudé a nikde by se nedostali. Chtějí jim ukázat, že Bůh je miluje (tak to doslovně píší).

Vnímám v této souvislosti Ježíše v dnešním evangeliu. Mohl mít pocit, že je vysmívaný a pohrdaný lidmi z vlastní vesnice. Přesto tam byl s nimi. Jednou se na věčnosti dozvíme to, co v evangeliu není - jak tato Ježíšova přítomnost na ně zapůsobila. Ano, navenek ho odmítli ("aha, tesař, odkud to všechno má?"), Ale možná mnozí změnili svůj postoj, když viděli, jak Ježíš žije. Věřím, že tam byli i tací, kterým dal naději…

I prorok Ezechiel byl postaven před těžký úkol - jdi, hlásej, ale počítej s tím, že tě odmítnou, protože "jsou to synové s drzou tváří a zatvrzelým srdcem" (Ez 2, 4). Přesto jsou jeho proroctví plné naděje - o novém srdci, novém duchu, novém životě …

Když budeš hledat, čím naplníš své dny, dny své rodiny v těchto letních měsících, zkus udělat totéž - svojí láskou a dobrotou přinášej naději každému, koho potkáš. Přitom nezapomeň a často si připomínej: "Když jsem slabý, tehdy jsem silný" (2 Kor 12, 10).

Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/